IHRE BRIEFE

Milí RUŠ přátelé :) 

kurz pro mě byl naprosto zlomový, protože se jsem díky vyřešení konkrétního problému začala cítit všude dobře. Na vysvětlení – kdekoliv jsem byla, tak jsem se tam nějak necítila, i když to byla dovolená u moře, kde by se přece každý měl cítit skvělě, tak mou hlavní myšlenkou bylo to, že je tam sice krásně, ale stejně se těším na to, až pojedu domů a budu mít klid. Tak jsem si to našla v dětství – můj první pobyt na táboře, kde se mi nelíbí a chci jet domů a hle! Najednou je všude krásně, už nemám to nutkání být doma a hlavně si můžu konečně začít užívat přítomný okamžik kdekoliv jsem, uvolnit se a nechat to jen tak plynout :-). Je to opravdu neuvěřitelný rozdíl a fakt úžasná změna :-). Dále píšu v době, kdy mi včera umřel blízký člověk a díky RUŠce to zvládám myslím si velice dobře. Včera jsem si dovolila uvolnit své emoce, pobrečela jsem si a dneska ráno při probuzení jsem zažila nádherný pocit klidu, lásky a obrovské vděčnosti za to, že na tomto světě můžu být, vychutnávat si ho s lidma, které mám ráda. Nemám vůči zemřelé osobě žádné výčitky svědomí, proto se ani netrápím slovy – nestihla jsem mu říct... neví, že ho mám ráda atp. Vím, že už na světě nechtěl být a teď je mu lépe a je to prostě život, který i bez něj jde dál. RUŠka ze mě dělá stále více vyrovnanějšího člověka, který se už pomalu přestává bát ukazovat a vyjadřovat své emoce, které jsem jako poslušná holčička musela vždycky držet v sobě a nedat na sobě nic znát. Je to neuvěřitelná úleva a za to RUŠce patří veliký dík. Jsem strašně šťastná, že RUŠka existuje, a že lidem umožňuje žít ideálně šťastný život. Krásný den všem :-). S láskou 

Ivana Janková

[email protected]

po R2

Kurz byl pro mne velmi přínosný. Pomohl mi lépe pracovat s jednotlivými technikami a naučila jsem se nové postupy. Svůj první RUŠ kurz jsem absolvovala v roce 2013 a od té doby se v mém životě odehrála spousta změn. Mnohem více si uvědomuji, že jsem to já, kdo je za můj život zodpovědný. Trvalo mi dost dlouho, než jsem si to připustila a dovolila. Taky pro mne nebylo jednoduché, některé věci si přiznat, být k sobě upřímná. Jako bych žila ve virtuálním světě, který je moc hezký - téměř dokonalý… logicky jsem si dokázala zdůvodnit a obhájit ledacos. Když jsem si uvědomila, že vlastně lžu sama sobě, tak jsem se rozhodla to změnit. No a je to moc prima! Přeji krásné jarní dny :)

Pavla

po R4

[email protected]

Krátce po návratu z R3 u mě nastal v práci drobný a přesto podstatný zlom. Uvědomoval jsem si už dlouho, že některé otravné věci dělám úplně zbytečně. Ale až po R3 se mi povedlo to pustit. Tou první podstatnou „drobností bylo puštění jedné mé, jak se myslím odborně říká, obsese (obsedantně kompulzivní porucha). Když jsem byl ještě zaměstnancem, tak po mně zaměstnavatel začal chtít, abych si evidoval pracovní činnosti a čas na nich strávený. Moc se mi to sice nelíbilo, ale začal jsem s tím. A já když něco dělám, tak to dělám pořádně a poctivě, takže jsem si vše evidoval do sebemenších detailů. Moje práce už tehdy byla hodně různorodá a členěná, takže nebylo výjimkou, že jsem si čas evidoval po pětiminutovkách. Asi po dvou letech jsem se pustil do podnikání. Zpočátku jsem si evidoval jen práci, u které to bylo potřeba – u té co se účtuje časovkou. Po nějakém čase mě napadlo, že by bylo dobré si čas evidovat zase úplně, abych si udělal přehled o tom, kolik dělám ve svém podnikání produktivní práce, kolik administrativy, apod.  A tak jsem zprvu používal tabulku na papíře, později tabulky v excelu a nakonec jsem si na to vytvořil i online aplikaci. No a čas jsem si v podstatě evidoval po pětiminutovkách až do nedávna (hmmm, zajímalo by mě kolik roků z těch 15 let jsem se mohl poflakovat, kdybych ušetřil ten čas věnovaný tabulkám :-).V průběhu uplynulého podnikání jsem měl několik zaměstnanců a i u nich jsem postupem času vyžadoval evidenci, což k pracovní pohodě nepřispívalo. Já jim musel jít vždy příkladem, takže moje evidence byla dokonalá. Zpětně si uvědomuji, že pro mě vlastně dost dlouhou dobu bylo už důležitější, jestli mám danou činnost zaevidovanou, než to, že je daná práce dodělaná včas. A to vnitřní napětí když mi třeba zavolali tři lidi za sebou a do toho přišli dva zákazníci osobně a já to celé neměl zaevidované a musel to doevidovat dodatečně. Brrrr..... pěkně mi to ten vesmír dával sežrat a já to dělal dál a dál... A když jsem v práci náhodou chvíli odpočíval, hned jsem si uměl tuto činnost obhájit a náležitě zaevidovat – např. jako nějaký průzkum trhu. Prostě dokonalost sama.... Takže si určitě dovedete představit,  jakou mám nyní v práci pohodu, když se věnuji hlavně tomu co mám opravdu dělat. a když mám chuť si od práce v práci na chvilku odpočinout, náležitě si to užiju :-). Tuším, že toto moje osvobození umožnilo na R3 vyčištění sebedůvěry. Prostě jsem si dříve nevěřil a tak jsem musel sám sobě dokazovat, že něco dělám, a tak jsem toho dělal spoustu navíc ... Děkuji RUŠko :-). Následně v práci po pár týdnech přišla další drobnost. Ač již dlouho podnikám, jsem si sám sobě zároveň už od začátku přísným zaměstnavatelem. Psal jsem si tedy od začátku podnikání taky docházku, abych si mohl vyplácet plat podle odpracovaných hodin. Nedávno jsem si tedy přestal psát i docházku. To je najednou svobodička. Zdá se, že po téměř patnácti letech podnikání začínám trošku využívat výhod podnikání a začínám na sebe být hodný :-). Odměnu, kterou považuji za přiměřenou svojí práci, si zasílám na soukromý účet paušálně, a v práci trávím čas podle toho, kolik mám v danou chvíli energie a jak mě to tam baví. Více tedy poslouchám sám sebe a svoje tělo. Zatím paradoxně v práci netrávím méně času, ale podstatně více si to tam užívám. Takže děkuji RUŠko za práci podruhé :-). Mějte se krásně a těším se za Vámi na Chytrov

Míra

po R3

[email protected]

Ahoj přátelé,

mně se tedy daří úžasně. Fakt. Ještě jsem si po kurzu vyhrábnul několik „výživných“ bloků a zpracoval je. Bezprostředně po kurzu  jsem ještě asi týden vůbec „nešel do práce“. Prostě se mi do toho nějak nechtělo.  Asi cítím potřebu dělat jen to, co mě zrovna baví :-). Souhrn tohoto týdne: Vleklý zdravotní problém (bolest břicha) tak nějak odezněl a přestal mě trápit. Volal mi blízký kamarád a prosil mě o kontakt na moji RUŠ terapeutku s tím, že se fakt rozhodl do toho jít. Druhý blízký kamarád to samé. Přitom jsem nic neudělal, to oni sami... Zkoušel jsem techniku Splnění přání (dům snů) a den poté se sám od sebe ohlásil obchodní partner, který se se mnou několik měsíců vůbec nebavil a který umí přinášet vážně velké a výdělečné projekty. Chce něco podniknout. Stejně tak několik dalších lidí. Sami od sebe. To je sranda... Zkouším používat intuici na vybrané trhy na burze, ptám se jí, jestli to půjde nahoru nebo dolů, a zatím to, zdá se, vychází. Jen tak se prostě dívám kolem sebe, porovnávám realitu s tím, co bych si přál žít - a i když ta přání (záměry) jsou třeba šílená a neuvěřitelná, prostě ten rozdíl vyčistím – a ono se to pak fakticky nějak začne samo realizovat. Na velikosti ani typu nezáleží :-). No jestli to takhle půjde dál, co bude za rok? :-))) Ještě jednou - díky, díky, díky! Život mě baví! :-)

Mirek

Mám se skvěle. R4 byla úžasná, uvolněná a přesto, že jsem poprvé na kurz jela "vyčištěná" se záměrem si to užít, našla jsem a vyčistila na Chytrově bloky, díky kterým mám pocit, že TAM opravdu jsem. A vlastně také poprvé už nečistím (dle seznamu :-) ani doma, jen když se něco vyskytně a to je pak pryč na luskunutí prstů. Prostě ŽIJU, užívám si a je to nádhera :-). V květnu se těším na T2,  přeji Vám krásné jaro.

Nora

po R4

[email protected]

Velice vám děkuji za to, že jsem měla možnost zúčastnit se  kurzu R1.  Po návratu domů jsem zažila a zažívám velmi krásné změny ve vztahu se svým přítelem. Prvních pár dní po návratu byl můj život úplně ideální. Ale postupem času se začaly projevovat věci, které ukazovaly to, co jsem ještě nestihla zpracovat. Mužů vám říct, žádný příjemný pocit to nebyl. Ale Bohu dík, teď poprvé v životě vím, jak si s tím  poradit sama.  Velice příjemně mě překvapilo,  že jsem teď konečně schopna vyznat se ve svých pocitech. Dřív jsem si nemohla ani dovolit pocítit něco k někomu anebo k něčemu, čímž jsem okradála sama sebe o barevnost tohoto světa. Jako kdybych měla  barevnu televizi, ale stále zapínala černobílou. Jako bonus jsem dostala i schopnost definovat, kde přesně ten pocit po nepříjemné myšlence v mém těle vzniká. A nebo vznikne nepříjemný pocit a já už jsem schopna uvědomit si tu myšlenku, která ho způsobila. Taky jsem si uvědomila, že jsem v převážné části svého života měla nepříjemné pocity, tím pádem jsem ani v hezkých chvílích nebyla nikdy úplně šťastná. Řekla bych, že teď můj život občas vypadá jako počítačová hra. Když v mém životě vzniká nepříjemná situace, tak se mně před očima objeví okénko a v něm pár řádků něčeho podobného jako: 1) moje myšlenka která mě znepokojuje 2) pak jen zbývá zmačknout tlačítko ENTER a ponořit se do světa dětství, tam to všechno vyřešíš a pokračuješ do dalšího levlu ideálně sčastného života.

Oksana

po R1

[email protected]

Mám se skvěle, zkrátka žiju a užívám. Není to jen výsledek R4, ale všech kurzů R, které jsem prošel. Toto základní vzdělání a výbava do života je teď mou součástí, tak jako každodenní hygiena, pravidelný sport a tak dále. Zkratka RUŠ patří do mého života pro nápravu věcí, životních stavů, situací a potřeb, jako mocný a přitom velmi jemný a přirozený nástroj, pro který mohu kdykoliv sáhnout a použit. R4 byla pro mě koncentrací všech dosavadních zkušeností, znalostí i technik plus spoustu novinek, náhledů i přístupů... Karel zkratka v tomhle vždycky překvapí a to prostě do skript dát nelze. Mé uznání nemají jen členové RUŠ týmu, ale i ti, co přijeli, makali a dokázali sami sobě to, co potřebovali. A někteří i přesto, že potenciálně R4 nepotřebují. Jsem rád, že i ti, co již mají vyšší kurzy, leckdy i certifikaci terapeuta, byli natolik nohama na zemi, ze kurz v případě vlastní potřeby a seberozvoje využili a byli tam s námi. Pro mě velká zkušenost a ukázka jejich vlastní sebereflexe a pokory... Na R4 se nejpozději do roka s vámi opět uvidím. To je mé uznání vám všem a poděkování. A samozřejmě se uvidíme i kdykoliv dřív. Těším se na vás.

Michal

[email protected]

Zdravím všechny,

po kurzu RUŠ 2 jsem se moc těšila na to, jak se stanu babičkou. Ten den přišel na MDŽ a já tak dostala nejkrásnější dárek: nádhernou vnučku Natálku. A proč vám to píšu? Uvědomila jsem si, že mi RUŠka dala klid a vyrovnanost a proto jsem si mohla plně vše užít bez velkých výlevů a výkyvů emocí nahoru nebo dolu. Když se mnou nezmítají emoce sem a tam, tak i prožitek a vnímání je hlubší, krásnější prostě ideální a za to moc děkuji.

Dana Odložilíková

Milý RUŠtýme :-),

po kurzu R3 jsem cítil významné posunutí směrem k mému životnímu záměru, kterým je nejen „žiju ideálně šťastný život“,  ale i „pomáhám lidem, aby byli šťastní“. A to díky Metodě RUŠ, jelikož se cítím být skvělým terapeutem. Když si totiž promítnu svůj život zpět, tak ať jsem dělal , co jsem dělal, cítil jsem naplněnost, když lidé okolo se začali cítit lépe. A co kurz RUŠ 3 samotný? Úžasný pocit strávit čas s Karlem a ostatními a vnímat, jak se rozjasňují naše vzájemné pocity. Otevření intuice, vhled do jiného člověka, to jsem žasnul. Karlovy finty a další nápovědy k technikám (nejen mně) hodně pomohly uvědomit si pevněji to, co jsme znali už z předchozích kurzů. A co bych doplnil? Den navíc na kurzu R3 :-). Žije se mi lehce a ihned v pátek po kurzu jsem na téma hojnost/bohatství/intuice jsem dostal naprosto nečekanou nabídku ke skvěle placenému zaměstnání. Po třech letech mi volal šéf z firmy, kterou jsem po 10 ti letech práce opustil na vlastní žádost. To jako dokonalý příklad stačí. Dal jsem si i nový záměr s novou kapelou a už jsme měli dvě zkoušky. Jsme zatím jen dva (kytara, basa) ale já vím, že se k nám brzy přidají ještě banjo a klávesy. Prostě to vím. Těším se v dubnu na T1 :-). 

S láskou zdraví

Petr

po R3

[email protected]

Zdravím RUŠtým,

Anežka Součková

[email protected]

R 3

Ahoj Rušáčci,

mám velkou radost, že píšete a ptáte se jak se mám,  jak se mi po kurzu daří. Asi by to šlo vyjádřit jen pár řádky, že se mám krásně, žiju si šťastným životem a užívám si to ať doma, v práci, na nákupu, návštěvě u rodiny, přátel, známých i neznámých :-). Cítím, jak mi srdíčko vesele a šťastně buší a už tak neřeším, kde jsem a kdo všechno je kolem mně, protože ta radost a klid je ve mně a vyzařuje napovrch a kdo chce, tak se přidá a kdo ne, tak ne. Mám teď ze sebe a ze světa velikou radost,  od návratu z Chytrova se i dějí zázraky. Maminka mi hned po úvodním přivítání začala vyprávět, že zatím co jsem byla na kurzu, tak stihla přečíst pár článků o RUŠCE a zhlédnout nějaká videa s tím velmi sympatickým pánem v teplácích :-).  Došlo jí, že už nechce dále obíhat všelijaké doktory a cpát se spoustou prášků, které stejně nic neléčí, ale že si přeje začít dělat věci jinak, a že by si ode mně ráda půjčila knížku Rušky. Panečku, když jsem tohle slyšela, to byla bomba, srdíčko se mi úplně rozbušilo radostí. Po několika minutách se dosta ke sluchátku i tatínek a hned po pár slovech, které řekl, jsem začala brečet štěstím a láskou. Najednou mi jeho hlas připadal jako to nejkrásnější pohlazení a dotýkalo se přímo mého srdíčka. V práci se mě někteří kolegové ptali, jestli náhodou něco neberu, a že by chtěli taky. Odpověděla jsem jim, že se na ně prostě usmívám, protože je ráda vidím :-). S upřímností to teď mám jinak. Nijak už o tom moc nepřemýšlím a říkám to, co mi jde ze srdíčka, a cítím, že i to mi pomáhá v tom žít šťastný život. Už se totiž netrápím tím, jestli to ti druzí pochopí, tak jak to chci říct, nebo jestli je tím třeba nějak nerozhodím. Už před kurzem jsem v srdíčku věděla, že svého partnera miluji bez jakýchkoliv podmínek, a že je to on, mého srdce šampión :-). To jsem ale ještě netušila, jak bych to mohla mít ještě lepší, než to bylo. Lásku chovám v srdci pořád stejnou. Jen jsem si po těch pár týdnech uvědomila, že si teď tak nějak víc rozumíme a jsem mu blíž. Po dvou týdnech od kurzu si žiju šťastný život, raduji se z maličkostí, večer se těším na další den a moc a moc děkuju za všechno, co mám, rodinu, přátele, zdraví, lásku a sluníčko, co ve mně září. Rušku teď  vnímám úplně přirozeně, jako když si ráno uvařím bílou kávu nebo večer natřu krém na tvář. S radostí si dělám testíky nebo vyčistím další vztah a těším se na R2. Posílám Vám moc pozdravů,

s láskou v srdci a úsměvem na tváři Ája      

po R1

[email protected]                                                                                                                                                                                                                                        

Milý RUŠ týme,

Vrátil jsem se do Prahy a zjišťuji, že „to mám jinak“". Místo abych o věcech jen mluvil a zdlouhavě probíral všechna „pro“ a „proti“ jako dříve, rovnou je udělám a nepřemýšlím o tom. Pokračuji v práci na sobě, po večerech čtu knížku, v práci mi jde všechno dobře od ruky. Každý všední den kromě pátku mám nějaké pohybové a jazykové aktivity, mám pocit, že se mám skvěle, na +10. Dříve, když portugalští šéfové, zákazníci, dodavatelé nebo někdo jiný zlobili, míval jsem občas potřebu alespoň na chvilku uniknout sám do jiného světa, který jsem nalezl u 100m vzdáleného jezírka s labutěmi. Nyní se mi tato touha úniku do jiného světa změnila, potřebuji ji sdílet s někým blízkým. Proto jsem chtěl poslat slíbené pozvání na kávu, posezení na lavičce u jezírka nebo společný výstup na vyhlídku všem 31 báječným lidem, které jsem poznal za pouhých pár uplynulých dní a přesto se mi tak hluboko vryli do paměti. Vzpomínám na závěrečná objetí, která se slovy nedají vyjádřit. 

Zdraví Milan    

po R1

[email protected]