Your letters

Měním se

Byl jsem velmi spokojený, protože moje "lopata" na odklízení vnitřního hnoje dostala opět další rozměr, stabilizující "přísady" a jsem mnohem jistější v používání (každý den si vyhradímtak půlhodinku pro sebe a hodinku pro přítelkyni). Roste moje předtstavivost co a jak používat, jak "improvizovat",tedy jak eventuálně zesílit údernost otázek zpřesněním jejich formulace.

Zatímco byla pro mne RUŠ 1 o uvědomění si a prohlédnutí v jakém žiji matrixu a iluzích, tak RUŠ2 byla o  uvědomění si, že mám od narození křídla, která jsem přestal víceméně používat vlivem vlastních rozhodnutí, sebeomezení a nepřesných představ o životě, tak RUŠ 3 je pro mne cesta k nezávislosti.

 Celý život jsem měl větší či menší depresi, strachy a úzkosti s fyzickými projevy na prsou či žaludku (stažení) nebo na páteři. Jakmile v práci došlo o ohrožení mého postavení, příjmu nebo byl náznak ukončení existence pracoviště, tak jsem podléhal panice, jak uživím sebe, rodinu, splatím závazky atd. - to všechno nyní zmizelo. Nyní se můj šéf rozhodl pracoviště uzavřít, ale namísto paniky jsem v klidu a jen si vybírám možnosti, které pro mne budou nejlepší a hledám v nepopsatelném vnitřním klidu ideální práci a poslání.

Dělal jsem ale od svých 18 let řadu metod (někdy velmi finančně i časově náročných), kterými jsem se snažil odbourat dřívější prožité bolesti, ztráty či stresy, ale nikdy se mi to nepovedlo tak dokonale a rychle jako s RUŠkou.

Poslední dopad toho byl, když jsem předevčírem psal svým rodičům (tatínek 92, maminka 71 let) k 50-tiletému výročí svatby. Zatímco dříve bych měl problém jim napsat nějaké přání, protože jsme měli řadu rozporů, tak nyní jsem na jeden zátah byl napsat přání výstižné, citlivé, s pocitem skutečné lásky bez výčitek a nepříjemných pocitů. Dokázal jsem tak vyjádřit poděkování a vděčnost za všechno co mi rodiče dali, které bych normálně nikdy nevyjádřil - a za to patří RUŠce velký dík.

Zmizely také nutkavé pocity v řadě oblastí - nepotřebuji se cpát sladkým, nemusím mít vše tak perfektně do sebemenšího detailu tam kde to není potřeba. A z profesionálního hlediska je pro mne jako lékárníka či terapeuta důležité, že jsem se přestal "vnucovat" svými pocity nutkavé pomoci či radění a přemlouvání klientů. Teď jen v klidu bez nepříjemných pocitů položím otázku, zda něco chtějí změnit a když ne, tak to v klidu akceptuji. Možná to někomu nepřijde, ale pro mne je to velká úleva. A nenosím si už myšlenky na pomoc klientům domů!

Vyřešil jsem si také RUŠkou dva zdravotní problémy, lépe vidím. Po RUŠ 3 jsem odjel ihned do Tater, kde jsem byl překvapen, že jsem se v denním stoupání na vrcholy (obvykle 1000 m výškový rozdíl) nezadýchával, lépe jsem vnímal svoje tělo a rozložil síly a nepřetahoval se jako minulý rok. Tak se vrcholové túry obešly bez bolestí a nutných nápravných opatření. Supr pocit! Jako bych byl mnohem více ve svém těle  a lépe ho měl pod kontrolou.

A ještě jedna věc, která mne napadla - odpadla nutkavá soutěživost právě na cestách v horách, na silnici a jinde. Ne vždy je taková soutěživost prospěšná.

Mé záměry se tak postupně plní a těším se zase na další posuny, sebeuvědomění i další kurs T1!

A moc si cením toho, že RUŠka vede k nezávislosti na terapeutech, guruích aj., i kvality vedení kurzů a na lidskosti přístupu celého týmu.

Lojza Komorous

R3

S RUŠkou jsem začala „koketovat“ loni v létě, když se mi dostala do rukou kniha. Už při jejím čtení jsem si začala uvědomovat věci, které mě dříve nenapadly – jaké všechny události se mi v dospělosti kopírují z dětství a puberty. Po jejím dočtení jsem si uvědomila, že mi to nestačí a musím jet i na kurz R1. To se mi podařilo letos na konci ledna.

Z R1 jsem odjížděla se záměry: 1) mám ideální práci, 2) užiji si ideální léto a 3) jedu na R2. Při cestě domů jsem se ještě stavila u mamky, abych si vyzvedla psa, o kterého se mi ten týden starala. Při pozdravu jsem ji zcela spontánně objala, což jsem naposledy udělala někdy ve školce.  A druhý den v práci jsem si uvědomovala další posun, když jsem dokázala zcela v klidu mluvit s jednou z největších „jedubab“, se kterou jsem musela spolupracovat. Půl roku jsem uvažovala o odchodu, držela mě jen vidina přesunu na nové oddělení, které mělo vzniknout. Během měsíce po návratu z R1 se však události daly do pohybu a nebylo už na co čekat. Novou práci jsem našla překvapivě rychle a i mi pomohla užít si léto – po šestileté pauze, kdy jsem působila jen externě nebo učila soukromě, jsem našla práci jako učitelka.

Na konci jara jsem si řekla „jedu na R2“, což však vypadlo nereálně, protože jsem věděla, že bych musela jet už během léta, ale byly zveřejněny termíny jen na podzim. Ve školství si nemohu vzít dovolenou kdykoliv. Vzápětí vyhlásili termín v červnu. Po R2 jsem odlétala na dvoutýdenní dovolenou v zahraničí, během které mi kamarádky měly hlídat psy (v únoru jsem do dočasné péče přijala fenku, kterou zachránili z množírny, a už u mě zůstala). 2 dny před návratem mi kamarádka napsala, že jim fenka Daisy předchozí večer utekla ze zahrady a dosud ji nenašly. Ihned jsem to začala také řešit (sdílela fotku na soc. síti apod.) a samotnou mě překvapilo, jak zůstávám v klidu – to bych „před“ RUŠkou nedokázala. Po návratu z dovolené mě překvapilo, kolik lidí se mi snažilo pomoc – nejen pasivně sdílením na veřejných sítích, ale také aktivně – cizí lidi mi při pokusu o její chycení nosili kávu, jedna starší sousedka se mnou zůstala poslední noc do 4 h ráno vzhůru a hlídala u okna. Uvědomila jsem si, že najednou „přitahuji“ lidi. Celý týden jsem čistila (to snad nikdy neskončí / co když ji už neuvidím / zklamala jsem (ji) / nezvládnu to...) a rušila, až se ji podařilo chytit – v den mamčiných narozenin, kdy jsem věděla, že by to pro ni byl ten nejhezčí dárek.

  Po R2 mi také konečně odezněly následky vyvrknutých kotníků (omezuje mě to / co když to někdo uvidí...) a Daisy konečně přestala při jízdě autem zvracet (nemůžu jí pomoc / trápí se (kvůli mně)...).

A jak se začínají projevovat následky R3? Třeba tak, že Vám 3 dny po návratu zazvoní u dveří poštovský panáček a předá výhru ze soutěže v podobě tříměsíční porce kvalitních granulí pro Vaši psí smečku. :-)

Alena Boukalová

[email protected]

R3

Po kurzu se mám opravdu hezky. Hned po návratu jsem využila volných 5 dní (bez dětí) a vyčistila si zbývající základní vztahy a ten první týden to byla doslova euforie... :-). Často jsem se přistihla, jak si zpívám, tančím, směju se na sebe do zrcadla. Zažívala jsem nepoznané pocity a užívala si ten příval energie a radosti ze života. Teď po třech týdnech, přestože se mi často něco zjitří, stále pod emocionálními vlnkami přetrvává pocit, že všechno je v pořádku. Je to taaak hřejivý pocit klidu a jistoty v sebe... k nezaplacení :-) Mám celkově více energie, zvládám vše tak nějak s lehkostí. Místo obav z budoucnosti se těším na to, co přijde a nechávám události s důvěrou plynout. Už věci tolik neřeším. Také se mi snadněji vyjadřuje/mluví - o všem (včetně mých pocitů a nepříjemných záležitostí, což bylo dříve pro mě těžké). Cítím více vděčnosti, empatie k lidem a více vnímám krásu všude kolem. Život mě zase baví :-). A už se moc těším na další práci na sobě a na R2, na kterou se v září chystám - jak se opět posunu a bude to ještě lepší ;-). S láskou a úctou

Maruška

po R1

[email protected]

Žije se mi krásně, hojnost je všude, s přítelem jsme se odvážili koupit vysněnou chalupu a vzít si půjčku. Oba víme, že to zvládneme splatit ještě před termínem. Hodně se toho změnilo, dokonce zvažuji, že bych se vdala a to jsem se před lety zařekla, že druhý sňatek a ještě jedno miminko už vážně ne :-D. Když on je tenhle chlap takový ideální a všechno je s ním tak jasné, krásné a chápeme se a vnímáme tak intenzivně i na dálku...Náhodička, že jo? :-DDDD. Na R3 jsem přečkala děsnou migrénu bez léků a dočistila se spousta programů/problémů, které jsem ani cíleně neřešila. Zase mohu s radostí řídit, strach mě opustil, děti a dokonce i náš pes a kočky se chovají jinak, spoustu věcí jsem pustila, přišla mi zase po dlouhé době provize a ani nevím za co :-))) a užívám si dny plnými doušky. Jsem plná lásky a klevety a "problémy" druhých mě míjejí a nikdo už nechce po mě znát "řešení" svých problémů jako dřív. Mohu volně dýchat, dělat si co chci (ne že bych to předtím nedělala, ale ty šílené pocity co jsem u toho mívala :-) a když někdo přijde, nepověsí se na mě a nevysává mě dokud neodpadnu. Ráda poradím, anebo pohovořím, když o to někdo stojí, ale že bych měla ten syndrom, že musím všechny a všechno zachránit a mám na zádech tíhu světa, tak to jsem s láskou propustila. Konečně :-))). Po R3 jsem si dala desetidenní očistu, kterou jsem objevila na víkendu R2plus a dala bez problémů 8 dní. Moje možnosti se posunuly hodně vysoko, víra v sebe, život a fungující záměry a že nemusím mít strach a váhat... jsou prostě úžasné. Ráda pomáhám lidem žít s větší lehkostí, láskou a svobodně. Dát někomu svobodu a nejvíc sama sobě, přijmout zodpovědnost sám/sama za sebe je v životě to absolutně nejvíc, co můžeme pro sebe a druhé udělat. Takže už jsem přihlášená a zaplacená na T1 v listopadu, mám sepsáno co všechno chci ještě projít a dorušit, aby se mi tam pracovalo lehce a pohodově. Jsem opravdu vděčná za tuto metodu, že je nás už tolik a pomáháme si navzájem ať už radami, tak jitřením, zrcadlením… je to veliký dar, který když se přijme, přinese nám toho tolik a vše se urychlí!

Alice

po R3

[email protected]

Můj život po R3 probíhá přesně podle mého záměru. Je 14 dnů po kurzu a já jsem se jen jednou rozčílila:). První dny po kurzu jsem cítila uvnitř v těle jakoby záklopku - ne a ne mě pustit do stavů smutku, naštvání, rozčilení či jakýchkoliv vnitřních či vnějších konfliktů spojených s těmito emocemi. Situace v životě byly stejné, ale já jsem reagovala jinak, pokud jsem vůbec vnímala, že reaguji. Vše začalo tak nějak plynule v klidu plynout. Žádné zvraty, jenom neuvěřitelná radost z toho, že můžu prožívat čas s rodinou, s lidmi, se kterými chci, sama  - kdekoli chci. Po prvním týdnu jsem už necítila ani tu záklopku. Od té doby jsem tam, kde chci. Například jsem navštívila pyramidy v Bosně a cítila se zde tak, že se to slovy ani popsat nedá. Díky vyčištění intuice vnímám kolem sebe obrazy, které jsem dosud neviděla. Díky vyčištění peněz a poslání mě dnes ráno napadlo, co bych mohla v budoucnu dělat a ihned jsem podnikla příslušné kroky. Moje cítění a vnímání ve všech oblastech života se prohloubilo, ale zároveň jakoby nejen já, ale i ti ostatní dělají přesně to, co chtějí. Jsou mnohem spokojenější:). Není třeba o ničem diskutovat, obhajovat, přesvědčovat. Tento "nový typ komunikace" probíhá s partnerem, dětmi, celou rodinou a pokud to někde takto v pohodě nevnímám, dokážu si ihned vyhodnotit, proč a samozřejmě RUŠkou vyřešit. Čištění RUŠkou je rychlé, většinou jen pár minut, někdy vteřin. Já vlastně zatím ani nemám moc čas čistit, protože žiju a prožívám. Těším se na RUŠvíkend v září, až vás zase všechny uvidím.

Dáša Papřoková

Po R3

[email protected]

Mockrát všem děkuji za krásné přání a dovoluji si říci, že již vše mám. Jsem velmi vděčná za Metodu RUŠ, která mě pomohla se dostat do nádherného světa.

Vaše Radmila 

po R3

[email protected]

Rád bych se s Vámi podělil o svou nedávnou zkušenost. Měl jsem před nepříjemnou obchodní schůzkou a vzpomněl jsem si jak Karlík na R3 říkal, že je možné čistit i událost která teprve přijde. Tak jsem si schůzku prošel a vyčistil všechny bloky, které mě napadly (samozřejmě v dětství). Záměr byl, že schůzka probíhá v ideální pohodě. A jak to dopadlo? Ono to tak skutečně bylo! Mělo to však jeden malý zádrhel, cestou na schůzku jsem byl hodně nervózní, bolelo mě břicho… Pak zpětně po schůzce jsem se nad tím zamyslel a ono to vlastně tak muselo dopadnout. Vždyť záměr byl, že schůzka je v pohodě, o času před schůzkou v záměru nebylo ani zmínky… :-).  Děkuji Evičce, Karlíkovi a celému týmu RUŠky za skvělou metodu a podporu!

Marek

po R1

[email protected]

Lásku, vděčnost a pochopení teď zažívám každý den. Je to úžasné. Mám se skvěle a po dvojce mi život plyne krásně, plynule a bez zádrhelů, Zažívám hojnost na každém kroku, v každém směru svého života. A klid a radost. Přesně jak píšete ve Vašem přání. A ty nevšední zážitky zažívám s obyčejnými každodenními věcmi. Děkuji Vám všem, Karlíkovi, že to všechno vymyslel, a taky sobě. Řeším si nemoc, chronickou bolet a zánět a výsledky se dostavují. Dál pracuji i na ideálních vztazích a skvěle to vše funguje. Někdy bych ale potřebovala, aby den měl 48 hodin, ale na tom už taky pracuji.....Též mi moc pomáhá zázračná rozcvička, kterou cvičím skoro každý den a moje klouby ji milují. Mějte všichni krásné pohodové dny a ať se vše daří. Mám Vás moc ráda a těším se na další setkávání. 

S láskou Olga

po R2

[email protected]

Mám sa veľmi dobre, nie sú to žiadne výšiny, ale je to asi ten stacionárny stabilizovaný stav, ako nám to na kurze kreslil náš lektor. V práci jednoznačne viac trpezlivosti, napriek množstvu pacientov a opakovanému nepochopeniu niečoho z ich strany, som schopná pokojne opakovať informácie dokola. Aj v rodine sa vyskytli záťažové sitúacie, choroba a následne pohreb svokra - otca môjho exmanžela - všetko som zvládla bez akéhokoľvek rozhodenia, čo by sa mi pred RUŠ určite nepodarilo. Doma pokračujem v čisteni zvyšných vzťahov, vzhľadom na nedostatok času v posledom čase to ešte nemám dokončené, ale verím, že v najbližšom čase to dokončím. Jeden test som si už stihla utobiť, knihu čítam, skriptá som si zopakovala. Čakám, kedy sa ukáže nový termín na R2, keďže septembrový je obsadený. Takže ešte raz vďaka celému tímu a mojím kolegom na RUŠ 1, viem už, že všetci to máme inak, aj vyrušení aj nevyrušení, teším sa na ďaľšie pokračovanie. S pozdravom

Jarmila

[email protected]

Na R2 jsem byla maximálně spokojená. Se vším a se všemi. Byli jsme takový otevřený kurz, cítila jsem svobodu, volnost a měli jsme hodně společných témat a zájmů. Na kurzu jsem si vyřešila zdravotní problém - bolavý zub, se kterým jsem každý týden chodila na čištění kanálků. A od té doby … super. Hlavně jsem si vyřešila moje úzkostný stavy. Zbytečný strachy a paniku (nejvíc mě překvapilo, když jsem se dostala k taťkovi, jak mi častokrát říkal, že „nejhorší smrt je z vyděšení“).

Jana Pokorná

R2

 [email protected]

Seděla jsem na místě, které jsem si představovala při meditaci na kurzu R2, kdy jsme si měli vybavit naše nejoblíbenější místo.  Ostrov, místo s výhledem na celý oceán, kde nikdo nebyl. Nádherné místo, kde jsem snad poprvé slyšela to TICHO. Už tehdy jsem přemýšlela, že napíši své první dojmy z R1, které byly neskutečné. Řekla bych tak euforické a pozitivní, že jsem potřebovala křičet i do toho ticha, jak je mi krásně. Mít křídla, tak se rozběhnu a z toho útesu, kde jsem seděla, skočím a svoje nadšení neschovávám před nikým. Pak jsem se ale zamotala sama do svých předimenzovaně pozitivních pocitů a začalo mi být ouvej, že jsem daleko od domova a jsem v zemi, kde nemůžu mluvit svým rodným jazykem a sdílet svou radost okamžitě.  Takže jsem si ubrečená polohlasně utrousila jen tak mimoděk ,, ..ale sem se ještě vrátím." Aiž bych tušila, tak jsem si TAM tehdy vlastně pomyslela a dala záměr! Dva dny po návratu, jsem si kupovala letenku zpět na ostrov :-). Momentalně dělám au pair 3km od "toho" místa s výledem na celý oceán. Vážně to funguje! Nyní po R2, mám možnost chodit sedávat na stejném místo jako tehdy a najednou mám opravdu chuť říci, jak se mám a co mi to vše přineslo. Upřímnost. Radost. Pokoru. Respekt. Lásku. Klid. Už jakoby by mi nic nemělo utéct. "Už nelpím. Už vím." Děkuji za  slova, ve kterých by se dle mého měl najít nejen každý budoucí terapeut, ale každý, kdo chce být šťastný a spokojený. "Majáky také neběhají po moři a nezachraňují, prostě stojí a svítí".  RUšáčci rozsviťme nejdřív sebe a pak sviťme pro ostatní. Pracujme na sobě, má to smysl. Jeďte na R2, i když cítíte po R1 radost a pozitivní energii až v malíčcích u nohou. To ještě není ono!  Karle děkuji za RUŠ! Týme RUŠ děkuji za to, že svítíte. 

Nikol

po R2

[email protected]

Po kurzu R2 jsem se rozhodla vyzkoušet metodu RUŠ v praxi. Problémy s kolenem mi začaly vloni po horské cykloturistice v Beskydech. Dobře jsem neodhadla svoje síly a s kolenem se mi něco stalo. Od té doby ujedu na kole max. 20km. a v kolenu začne silně píchat a při každém pohybu řezat.  Po R2 přišla výzva – Toulky Litovelským Pomoravím – cyklistická trasa 45km. Rozhodla jsem se vyzkoušet RUŠku přímo v praxi. Jeli jsme v klídku, nikdo nikam nespěchal, kolem 15km/hod se záměrem užít si den. Bylo ideální počasí. Po 20km se opět začalo ozývat koleno. Zaktivovala jsem nabyté vědomosti z kurzu R2 a přehrávala si je v hlavě i s tím dětstvím jak mi píchali uši…  Přijímala jsem a zpracovávala Metodou RUŠ. Na závěr jsem došla v k formulaci věty – dovoluji si pohyb bez bolesti a omezení. Říkám si, ještě by to chtělo trošku jinak a upravila jsem si to na - dovoluji si volný pohyb plný radosti. A to bylo ono! Užila jsem si spoustu ,,napínavých“ okamžiků a bolest začala ustupovat. Začala jsem si ten skvělý volný pohyb plný radosti opravdu užívat! Přátelé se mě ptali – co bereš? Jak to, že jsi to ujela bez potíží, když před třemi týdny jsi to nedávala? Koleno Tě už nebolí? Bylo mi fajn  :-). Díky za tyto techniky z Metody RUŠ :-).

Jana

po R2

[email protected],