Vaše dopisy

Od kurzu krátký čas a já jsem pořád  s vámi, denně dělám testy a učím se na T2, na který se moc těším. Skoro denně čistím, teď dokončuji čištění vlastnosti terapeuta a piluji práci na problému a pročítám skripta, čekám na druhé vnouče, už by to mělo být brzy, tak dám vědět. No a sbíráme stále haldy jablíček a tak. Krásně se mi žije.

Ilča

po T1

[email protected]

Ahojte,

strašne sa teraz smejem a chcem sa s vami podeliť. Našla som si program: a teraz čo? Mám byť ticho alebo hovoriť? Máma řiká: buď ticho a teraz mi povedz, ako to bolo :))))) aj takto môže byť dieťa zmätené. A uvedomila som si to aj na kurzoch RUŠky: keď mám byť ticho tak chcem stále rozprávať a keď mám niečo hovoriť, tak neviem čo a mám chuť byť ticho :))) Ďakujem maminke a ďakujem RUŠke. Toto je proste jedna veľká zábava. Krásne dni moji milí. Už sa veľmi teším na T1. Objímam vás.

Vaša Paťka

po R3

[email protected]

Ahoj milí RUŠáčci, kurz byl skvělý, po teoretické i praktické stránce. Kája nám trpělivě vysvětloval teorii, asistenti přispěchali na pomoc, když bylo třeba. RUŠáčci na kurzu mi byli skvělými průvodci a milými přáteli. S RUŠkou a s RUŠáčky je fajn.

Evi Steinbauerová

po T1

[email protected]

Absolvování RUŠ 1 byl pro mne velmi hluboký zážitek, těžko se slovy popisuje. Každá minuta z těch pěti dní mi připadala dokonale využitá... bylo to výživné a naplňující. Lektoři byli úžasní, ztělesněním klidu a pro mne nádherná motivace a důkaz, že RUŠka funguje. Také všichni účastníci byli skvělí, od prvního dne jsem měla pocit, že jsme se už někde viděli, nebo mi alespoň něčím připomínali mé známé.. takže to, že jsme se postupně objímali, bylo přirozené a teď mi to v reálném světě chybí (tedy své blízké objímám, ale obejmout každého na potkání by se asi nemuselo vždy sejít s pochopením ;-) ). Když jsem z kurzu odjížděla, čekaly mě téměř tři hodiny cesty autem a představte si, jindy automaticky pouštím rádio... a tentokrát mi to ani nešlo ho pustit, jak jsem si hýčkala ten klid a nádherný pocit v sobě, to ticho, vděčnost za všechno... ovšem vkradla se mi tam postupně obava, že tohle všechno ztratím, že je to jen dočasné... :-( Že by mé šťouravé ego? :-) A tak jsem mu vyhlásila válku. Rozhodla jsem se, že pravidelně budu rušit (a věnovat se svým oblíbeným volnočasovým činnostem co to dá). Není to procházka růžovým sadem, stále se jitří nové a nové věci, člověk by rád viděl konec... nevidím ho, ale vím, že tam někde je. Mám teď po RUŠ1 i pocit, že se častěji ocitám dole, pak zase nahoře... že se to rychle střídá. Volala jsem Barunce do Příbrami, nevěděla jsem si rady (opakované zdravotní problémy syna), tak mě navedla a řešila jsem událost příčinnou s taťkou... byla to premiéra, takže trochu kostrbatě, ale přeci jen realizovaná... úleva se dostavila... a záměr byl? "Mám zdravého a veselého kluka" :-) Nemoc rychle ustoupila a Toník se teď pořád řehoní... A mě dochází, že on je rozverný dávno a zdravý by býval přeci taky byl... kdybych si tam já pořád nenastrkávala nějakou tu pitomou clonu. A v neposlední řadě, s Toníkem jsme se vždycky mazlili a objímali... ale teď po RUŠce je to jiné... mnohem vřelejší, přirozenější, ten rozdíl jsem cítila ihned po příjezdu, on sám chodí mnohem častěji se pomazlit. Mám pocit, jako by se každým čištěním odlupovala další slupka z cibule... je to vždy tenká skoro neznatelná vrstva, ale již nenávratně sloupnutá, což je dvojnásobná úleva. A moc se mi líbí používat v každodenním životě zadání záměru (třeba ráno, když vstávám). Zabere to pár vteřin a výsledek a hlavně pocit je nádherný. Mohla bych pokračovat, ale dnes to stačí ;-) Děkuji vám všem, děkuji za skvělou metodu a nádherné dny s ní strávené, děkuji sobě, že jsem si úžasný pobyt dopřála :-) DĚKUJI!

Lenka

po R1

[email protected]

Užívám si nádherné podzimní dny a nestačím se divit, jak rychle to od kurzu RUŠ 2 uteklo. Prožila jsem si ve svém životě situace, kdy jsem přemýšlela nad jejich smyslem a stále jsem čekala, že jim snad lépe porozumím v budoucnu. Pravděpodobně by jejich vysvětlení jednou přišlo, ale díky RUŠce se mi vše spojilo o něco rychleji. Rozhodnutí jet na metodu RUŠ bylo jedním z nejlepších, jaké jsem pro sebe mohla udělat, o tom nepochybuji. Po příjezdu z prvního kurzu jsem byla nadšená, ale prvotní nadšení po pár týdnech vyprchalo, protože jsem popravdě řečeno na sobě nijak moc dále nepracovala. Rozhodla jsem se jet i na druhý kurz, protože jsem se někde zasekla a v započaté práci na sobě jsem chtěla i nadále pokračovat. Na druhém kurzu jsem se seznámila s dalšími úžasnými, prozářenými lidmi a jejich podpora pro mě moc znamená. Všichni jsme se tam setkali z nějakého důvodu. Možná proto, že mi do sebe věci daleko lépe zapadaly, také proto, že jsem se pro změnu pevně rozhodla, pro mě tento kurz znamenal zásadní mezník v tomto životě. Po návratu to mám prostě jinak. :) Přála bych každému, aby si svůj život každý den plnými doušky a s radostí užíval, nejen ho pouze žil. Je to nádherný dar.

Denisa

po R2

[email protected]

Daří se mi dobře ba snad až kouzelně. Mám spoustu energie, radosti, chuti a odhodlání. Věnuji se súfijskému cvičení a meditaci. Dočišťuji si rodiče, během různých situací, kdy se mi cokoli začne vybavovat. Dělám, co mě baví a zajímá, tím myslím RUŠku. No i testy vypracovávám. Baví mě to. Jedu na  R2  v listopadu a těším se.

Díky a těším se Janča Pokorná

po R1

[email protected]

Ano mám za sebou R1 a jsem šťastná, že jsem tento kurs mohla absolvovat. Líbilo se mi prakticky všechno: ranní rozcvička, meditace, výuka, čištění, účastníci, vyučující, prostředí, okolí .... Kurs je výživný a v každém případě splňuje funkci "naučit se, sám sobě si pomoct". To byl také můj záměr. Během kursu jsem zvládla vyčistit M, T, jejich vztah, S /sestra,bratr/, 2 partneři. Doma každý den pokračuji v čištění a narazila jsem na problémy: měla jsem sestru, která zemřela po narození /už jsem dočistila a byla to síla/, další velký problém byl každotýdenní návštěva mamčiny sestry a její rodiny a jejich negativní vliv /také jsem už dočistila/. Píši o tom proto, že jsem si hned na kursu neuvědomila důležitost pořadí. Měla jsem je napsat do kolonky "Ti co mě vychovali",  i když mě vychovávali rodiče, ale oni měli obrovský negativní vliv, takže jsem je měla čistit prioritně. Jsem moc ráda, že každým dalším čištěním dalších osob pociťuji obrovskou úlevu, radost, lehkost....

Helena Jiříčková

po R1

[email protected]

Po kurzu se mi daří dobře a s jeho průběhem jsem byla velmi spokojená.  Mám se hezky a pokračuji v "RUŠení" :-),  uvědomuji si, že bez kurzu bych to nezvládla, protože jsem nebyla schopná "k sobě" nikoho pustit, ani terapeuta na terapii. S úžasem zjišťuji, co všechno se mi v hlavě schovává a hlavně, že jsem zřejmě našla "to", proč jsem na kurz jela. 

Lenka

po R1

[email protected]

Ahojte moji mili :)

Chcela by som sa s vami podeliť o našu včerajšiu príhodu a raz zas poďakovať za RUŠku. Večer si s manželom sedíme v obývačke a zrazu z izby počujeme krik. Dvojičky vystrájali a zdvihli perinák na posteli a potom padol Leuške na nohu a zlomil sa jej palec. Prvý krát v živote som bola úplne kľudná a nepanikárila pri úraze dieťaťa a vedela som ju tak v kľude podporiť. Muža to naopak restlo a hneď si našiel situáciu v destve kedy kamarátovi zlomil na ihrisku ruku. Ale čo bolo na tom všetkom úžasné je to, že predtým ako sme išli na pohotovosť, tak si Lea odprijímala že ju to bolí, že nemôže chodiť, že nemôže hýbať prstom a že sa jej tam prst zasekol. Noha bola celá modrá a opuchnutá, kým sme prišli na pohotovosť noha krásne zružovela. Na rontgene doktor videl, že má prasknutú kosť a keď jej to mačkal tak Leuška ani nepípla a bola úplne v pohode. Doktor neveril vlastným očiam a stále iba opakoval, že ostatné deti by vrieskali na celú nemocnicu. Vtedy som si uvedomila, že je to aj tým koľko už mám počistené ja a koľko toho počistila už aj dcérka. Takže aj napriek zlomenému prstu máme skvelý zážitok a bez nepríjemných pocitov.

Moc vás všetkých pozdravujem.

Vaša Paťka

po R 4

[email protected]

Od prvního RUŠ kurzu jsem si říkala, že by nebylo špatné udělat si terapeuta. Ale neměla jsem k tomu důvod. Spíš jen ten můj drive, že ráda dotáhnu věci do konce. Když jsem tento nárok opustila, potřeba být terapeutem zmizela. A mně se ulevilo.

Teď se vše změnilo.

24/9/2016 jsem se vdala za ideálního partnera, za svého anděla ;-)

Stanovením data sňatku se začaly nořit negace. Já chtěla svatbu jen se svědky, partner i s rodinou. Za poslední dva roky jsem nabrala nějaká kila a nedaří se mi zhubnout. Představa mé osoby v šatech byla holá tragédie. Budu jak šašek! Nechci svatbu uvnitř. Stará a tlustá nevěsta. Půjdu jedině v botech bez podpatku. Chci vegetariánské občerstvení, můj partner žádá maso. Kadeřnice nestihne zkušební účes! Budu jak čarodějnice! Co make-up? Táta je na vozíčku, jak mě povede k oltáři? Když někdo vyslovil "nevěsta", rozbušilo se mi srdce a udělalo se mi zle.

Stanovili jsme místo svatby. A to Žireč u Dvora Králové, kde žije můj tatínek. Oba jsme souhlasili i s tím, že se vezmeme v krásném zámeckém parku, který je součástí areálu Domova sv. Josefa. Odpadne tak převoz táty, ale ostatní se sem budou muset sjet. Také jsme vědeli, že se nechceme nikam stěhovat na hostinu. Další negace na sebe nenechaly čekat. Kde nás oddají, odkud nastoupíme? Co když bude zima. Co když bude pršet? Takovejch peněz!

Najednou přišla se svatbou Lenka, Lucie... A já začala prohlašovat, že takhle sladký to mít nebudem. Takhle my to neumíme. Co jsem si to na sebe vymyslela?

Jako první jsem řešila šaty. Nechci svatební, nechci bílé. Nechci být jako princezna. Po dvou týdnech objednávání letních šatů po internetu, jsem se rozhodla pro jedny pískové. Spokojená jsem nebyla, avšak odškrtla jsem jednu věc z dlouhého seznamu věcí, které je třeba zařídit. Pak jsem rušila vše kolem přibývání kil. Začala jsem makat v posilovně a změnila svůj jídelníček. Jitřilo se mnoho problémů, obzvlášť s maminkou. V tuto chvíli zesílily. Při jedné návštěvě svatebního salonu mě paní přemluvila a navlékla mě do béžových svatebních šatů. Hodily se k nim boty bez podpatku. Přesně to, co jsem chtěla. Asi za týden jsem ale doma našla béžové sandálky na klínku a vědela jsem, že jsou ideální svatební. Odřekla jsem již zamluvené šaty, protože na vysoké boty byly krátké. Týden před svatbou jsem neměla šaty. Kamarádka mě vytáhla do půjčovny s tím, že ona sama si potřebuje šaty na svatbu půjčit. A tady pro mě objevila ideální, bílé svatební šaty. Jako poslední jsem před svatbou zpracovávala její mokrou variantu. Venku se prudce ochladilo. Rozhodli jsme, že obřad bude venku a pak se přestěhujeme do podkroví. Budeme muset přemístit občerstvení, stan s DJ-em. Moře práce navíc. Ale všichni budou v teploučku a nebudou na šestou večer klepat kosu. Ještě ten den mi zavolal můj táta, předal telefon jednomu z pomocníků z Domova sv. Josefa. Ten mi pověděl, že má doma dva velké stany a může sehnat ještě dva malé. Poskytl nám tak přístřeší jak pro slavnostní tabuli, tak pro DJ-e. A my mohli zůstat i na odpolední oslavu venku. Nakonec dodal, že jeho žena by nám velmi ráda pomohla s občerstvením. Je to dobrovolnice, která do Domova pravidelně dochází. Ona byla tím posledním, koho jsme potřebovali. Posilu k občerstvení.

Kadeřnici jsem nechala volnou ruku a zahodila své představy o účesu. Jednala instinktivně a vytvořila jednoduše to, v čem jsem se cítila volně, a přitom jako královna.

Všechna řešení přišla sama! Ale nejdřív jsem je musela pustit a nechat Vesmíru, ať se o nás postará.

Prožili jsme opravdovou, krásnou a láskyplnou svatbu. Pohybovali jsme se v energii štěstí, radosti a vdečnosti. Místo čtyř lidí se nás na svatbě sešlo kolem čtyřiceti nejbližších. Zima byla zahnána, sluníčko v ten den hřálo a stany nás chránily před větrem. Zpracováním všeho negativního jsem se proměnila ve šťastnou nevěstu. A malá Emilka ke mně celý večer křičela: "Já chci být s princeznou!"

Jsem pyšná. Na sebe, na svou rodinu. A vděčná za všechny, které mám okolo.  Děkuji Naděnce a Světlance za jejich terapeutickou péči.

Karlík zaslouží Nobelovu cenu, né že ne! Já mám chuť začít pomocí Metody RUŠ dál měnit život nejen sobě, ale i druhým. Vím, že kdokoliv může jít za svým snem. A být šťastný. Tak proto chci na T1. Teď to ve mně vře a volá po dalším kroku.

Také proto, že se krásně rýmuje terapeutka Radka ;-)

Radka

[email protected]

Po kurzu se mi daří lépe, než před ním. S kurzem jsem byl moc spokojený. Velmi oceňuji, jak jsme se na kurzu všichni vzájemně podporovali v práci na sobě. Také to, že jsem se naučil metodu RUŠ, mi teď pomáhá. Pár věcí se už v mém životě pohnulo k lepšímu. Metodu jsem také začal aplikovat na své zaměstnání, a hned záhy jsem zjistil, že jsem se stal odolnější vůči určitým stresům, které mi dosti ztrpčovaly čas strávený v práci. V čištění základních vztahů nyní pokračuji doma. Když se teď ohlédnu zpátky, vidím, jak mi RUŠka pomohla. Než se účastním kurzu R2, chtěl bych absolvovat alespoň 2x nějaké jednodenní RUŠ setkání. Kdyby bylo v jižních Čechách nebo alespoň v okruhu 120 km od Českých Budějovic, rád přijedu.

Pavel Kříha

po R1

[email protected]

Ahoj všichni,

T1 byl pro mě hodně zajímavý kurz. Jel jsem tam s tím, že nevím, jestli můžu být terapeutem. Výsledkem je, že nemám vůbec pochyby o tom, že už jsem skvělým terapeutem. Podobně jsem si myslel, že člověk má jen to jedno poslání, které je pro něj specifické. Proto je pro mě stejně zajímavé i poznání, že je vlastně úplně jedno, co dělám. Můžu dělat cokoli. Můžu být stejně dobrým terapeutem nebo třeba umývačem oken. Stačí mi k tomu jen to, že mi to dělá radost. Děkuji za to všem, kteří jste mi ukázali CESTU. Jdu po ní s radostí a klidem, který jsem ani netušil, že může existovat.

Děkuji

David

po T 1

[email protected]